náhled

prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.

Vaclav-Hampl-rektor-UK.jpg

rozhovor s prvním vedoucím Mayů,

fyziologem a rektorem Univezity Karlovy (2005 až 2013)

Jak jsi se dostal do skautu?
Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal v době komunistického totalitního režimu, který skauting nesnášel, byl můj skautský život docela složitý. Do 68. oddílu vlčat v pražských Holešovicích mě přivedli rodiče, když jsem byl v první třídě. Bylo to krátce po tom, co v souvislosti s částečným uvolněním komunistického režimu v roce 1968 začal skaut v naší zemi opět oficiálně fungovat. Rodiče se o oddíle dozvěděli v naší farnosti sv. Antonína, určitě v tom "měl prsty" její tehdejší správce, nezdolný a obětavý kněz František Kohlíček. V oddíle jsem byl přibližně rok, pak komunistický režim skaut opět zakázal. Následujících několik let jsem v žádném oddílu nebyl, až v mých přibližně dvanácti letech jsem začal chodit do oddílu, který měl skautskou historii, ideály i způsob fungování, ale vzhledem k trvajícímu zákazu skautu oficiálně patřil pod Tis - svaz ochránců přírody. To byla zajímavá a užitečná organizace, která podobný tajný život umožnila řadě skautských oddílů. Ten náš se scházel v klubovně pod Nuselským mostem (vidíte, že jsem se z Letné, kde jsem celé mládí bydlel, pozvolna přibližoval ke Krči . Bohužel i Tis byl posléze komunistickou mocí v roce 1979 zakázán (zřejmě ho "prokoukli"). Já jsem se začal věnovat aktivitám křesťanského společenství svých vrstevníků (které byly tehdy také komunistickým režimem nechtěné a tedy tajné). Když jsem ale dokončil vysokou školu a na podzim 1986 se vrátil z vojny, zjistil jsem že mám "volnou kapacitu", že kromě práce bych rád dělal ještě něco jiného užitečného. Poptával jsem se mezi známými a kamarády a to mě dovedlo až k Jirkovi Zajícovi, který zrovna v Krči chystal rozjezd Mayů.

Jaké byly počátky oddílu Mayů?
Mayové začínali jako skupinka (asi 12, ale přesně už se dnes nedopočítám) malých kluků, byli to tehdy vesměs prvňáci. Je potřeba si uvědomit, že skaut byl pořád ještě zakázaný a krčské oddíly existovaly jako turistické oddíly "pod hlavičkou" povolené sportovní organizace. Působení podle skautských principů tedy bylo spojeno s jistým rizikem. Můj příchod byl přitom docela neobvyklý - přišel jsem jako dospělý do oddílu, kde jsem nevyrůstal a skoro nikdo mě tam neznal. Vůbec bych se zpětně nedivil Jirkovi Zajícovi, kdyby na mě pohlížel jako na někoho, koho si mohla zkusit do Krče nasadit StB. Myslím, že než kývnul na to, abych pomáhal s Mayi, hodně si o mě zjišťoval. Dnes je těžké si to představit, ale v tehdejší době byla velká obezřetnost a opatrnost nutná. První rok vedl oddíl Mayů Pedro, já jsem mu byl k ruce. Další rok už jsem převzal kormidlo já, mými zástupci se stali Pavlíno a Hetr. Nejvíc mě asi bavily tábory a jiné delší akce. Ty jsme většinou pořádali společně s nám velmi blízkým oddílem Aztéků, kteří byli o trošku starší a které vedl Vin společně s Montékem. 

Měl jsi jako první vedoucí Mayů nějaký dlouhodobý cíl a záměr, kam oddíl směřovat a čeho dosáhnout?
Obrovské množství času (obvykle v noci) jsme společně věnovali přemýšlení o jednotlivých klucích, o jejich pokrocích, motivaci i starostech, a to především ve smyslu jejich rozvoje jako samostatných, čestných, odvážných a obětavých osobností. To určitě byl významný vklad Jirky Zajíce do začátku Mayů, od kterého jsme to "odkoukali". Do dneska si dobře pamatuju napínavou noční hru na zimních horách, kdy kluci během putování za cílem (který byl ve skutečnosti fiktivní) potkali člověka v nesnázích (to jsme zařídili my, ale kluci to netušili), a hodnotili jsme nikoliv dosažení původního cíle, ale schopnost na tuto pro ně nečekanou situaci dobře zareagovat. 

Kam jste jezdili na tábor? Měli jste kromě výprav a táborů i nějaké jiné speciální akce?
Většinu doby, co jsem s Mayi byl, jsme jezdili (společně s Aztéky) na tábory na louku u Holostřev v jihozápadních Čechách (49°42'30.661"N, 12°51'44.359"E). Bylo nám tam moc dobře. Poslední tábor před tím, než jsem předal oddíl Pavlínovi a odjel na 5 let do USA (tou dobou už šlo díky konci komunistického režimu oficiálně o skautský oddíl), byl u Louňovic pod Blaníkem (49°38'50.522"N, 14°51'35.880"E). Tam už jsem sebou měl svého tehdy mrňavého syna Jakuba. Kromě táborů jsme např. společně trávívali jarní prázdniny na horách. Chalupu v Jizerských horách, která měla na sobě bronzovou pamětní desku, že tam byl naposledy spatřen Jára Cimrman, a kde jsme společně prožili jarní prázdniny 1988, si dodnes živě vybavuji. 

Naučil jsi se ve skautu něco, co jsi uplatnil a co uplatňuješ ve svém životě nebo zaměstnání?
Určitě. Odpovědnost za druhé, přemýšlení o cílech a jak k nim postupovat, a snad i trochu porozumění pro děti a kluky. 

Můžeš nám na závěr říci něco o své kariéře? Co obnáší rektorské křeslo?
V letech 1991-1996 jsem žil se svou rodinou v Minneapolis v USA a pracoval tam na univerzitě. Po návratu jsem se dál věnoval výzkumu plicních nemocí na Univerzitě Karlově. Od začátku roku 2006 jsem rektorem. To je nesmírně zajímavá, ale také velmi náročná práce. Každý den je jiný. Největší část mé práce spočívá v komunikaci a přemýšlení. Komunikuji e-mailem, dopisy, telefonem, při osobních jednáních nebo na nejrůznějších druzích schůzí, a to jak s představiteli státu či EU, tak s partnerskými univerzitami doslova na všech kontinentech (samozřejmě kromě Antarktidy), a pochopitelně také s děkany našich fakult, dalšími profesory, studenty,... K tomu se snažím také ještě trochu učit a věnovat se svému výzkumu, i když na to zbývá času dost málo.

Děkuji ti za rozhovor, Vopys


Junák - český skaut, 7. středisko BLANÍK Praha, z. s. 
Gončarenkova 628/15, 147 00 Praha 4

IČO: 604 469 27
Číslo jednotky: 114.07

kontakt na vedení oddílu:

vedoucimayove@googlegroups.com        

Powered by nPress ~ administrace